Naše Krkonošské plachtařské sdružení zorganizovalo první podzimní soustředění v Železných horách v Čechách. Na letiště v Podhořanech u Pardubic již dorazilo prvních 9 účastníků, další mají přijet v následujících dnech. Soustředění mělo být  přípravou na létání na svahu, ale v této naší hře karty rozdává příroda.

Sobota, 24.9.

- od  rána jsme skládali kluzáky, seznamovali se s okrskem letiště a zásadami leteckého provozu, ne zrovna nejjednoduššími. Brzo po obědě jsme začali létat. Provedené lety nám umožnily seznámit se s nejbližším okolím i s letištěm. Letiště je nejen netypové, ale především má nezvykle atraktivní polohu. Nachází se totiž na jakési náhorní plošině.  Konec dráhy klesá s koncem této náhorní plošiny k začátku svahu celého pásma Železných hor. Hned po startu se dostanete nad rozlehlou rovinu pod letištěm.  Rázem máte přibližně 100 m nad terénem, po zatáčce o 90° vlevo lze přejít do do svahového létání podél Železných hor.  Připomíná to trochu start z útesu, ale s mírnějším průběhem.

Dnes jsme létali v termice, která se tvořila na závětrné straně, i využívali slabého stoupání na návětrné straně svahu.
Atmosféra je, jak je u českých přátel obvyklé, velmi srdečná a pohostinná.

Neděle

V 8. hod ráno jsme se sešli před hangárem a tahali kluzáky na start. Později krátký briefing o prostorech a meteorologických podmínkách. Při čekání na termiku nebo trochu silnější vítr jsme se školili v teorii létání na svahu a v horském terénu.  Po 12. hod jsme zahájili provoz, poslední kluzáky přistávaly v 17. hod. Několikahodinové létání v termice na konci  září - proč ne? Ze svahů Železných hor se trhaly teplé bubliny a podél celého pásma se tvořily Cu, díky tomu jsme si mohli prohlédnout všechna pěkná místa v okolí.

Pondělí

Letiště v Podhořanech odkrývá svá další tajemství.
Včera jsme létali ve svahové termice (zde lze jen těžko mluvit o termice skal). 
Dnes nás jihozápádní vítr vyhnal před hangár již před 8. hod. ráno.  Pravda, byl sice příliš slabý na to, aby se dalo létat na svahu, ale i tak jsme byli ve vzduchu  do 16. hod. Tyto termické podmínky byly jen v regionu Železných hor, horlivě jsme je využívali.
Naše snahu dodatečně odměnila US Army, která v parádním průletu B52 Stratofortress v doprovodu F16 a Mirage reprezentovala svou sílu. Zajímavé je na tom to, že jsme nebyli uzemněni ani na hodinu, jen nás ŘLP z Čáslavi poprosil, abychom se na nějakou dobu přesunuli do vyhraženého prostoru CTR Pardubice.  Mohli jsme tak z bezpečné vzdálenosti tyto "vojenské krásky" sledovat.

V úterý jsme v podstatě létali jen klouzavým letem, snažili jsme se tímto způsobem vyvolat termiku.  Příroda se bohužel nedala přemluvit, ale aspoň se další piloti přeškolili na Blaníka.

Středa

Počasí podobné jako v sobotu. Nepříliš silný vítr odtrhával bubliny na závětrné straně Železných hor, když vítr přece jen trochu zesílil, tvořily se slabé rotorky. Lety nebyly příliš dlouhé (nejdelší asi 1,5 - 2  hod.), zato ale vyžadovaly neustálé sledování velmi rychle se měnících termických podmínek.

Dnes je sv. Václava, v Čechách je státní svátek. To je vidět ve vzduchu i na letišti- množství pilotů, hostů i příznivců.

Kultura létání je v tomto kraji o několik úrovní výše než u nás. V radostné náladě, s humorem se připravují kluzáky, létání není spojeno s neustálým komandováním, po ukončení provozu se všichni sejdou v baru u kofoly nebo u piva.

Čtvrtek, pátek, sobota

 - další dny s teplotami kolem 25 °C, bezmračnou oblohou a prázdninovou pohodou. Prázdninová pohoda padla na všechny - výkony toho dne - pouze několik letů po okruhu.  Trochu se změnila sestava našeho soustředění, někteří kvůli pracovním záležitostem  odjeli, jiní zase přijeli. Přijel též další přívěs s kluzákem a pilotem plným nadějí na pěkné létání :)  - Marcin  měl za sebou pořádný kus cesty, ale jak potvrdil, stálo to za to.

V sobotu jsme uspořádali grilově -integrační polsko-český večer. Ukázalo se, že KSS je první skupinou polských pilotů, která do Podhořan přijela.  Zjistili jsme též, že společných věcí s kolegy z tohoto aeroklubu máme víc, než jsme mohli předpokládat - několik jich pracuje na kontraktech v Polsku a nejstarší člen východočeského aeroklubu Pardubice (letiště Podhořany) v 60- a 70-tých letech se účastnil cyklistických závodů s nejlepšími polskými cyklisty. Nebýt toho, že jsme na neděli měli ještě naplánované létáni, vyprávění by pokračovalo určitě ještě po půlnoci.

Neděle

 - poslední den našeho létání. Konečně vítr ze žádaného směru, i když nepříliš silný. Po několika letech po okruhu jsem se usadil do Promyka s pevným rozhodnutím využít každého centimetru stoupání i s vírou, že toto pěkné místo nám chce poskytnout milé vzpomínky. No, a povedlo se. Po vypnutí ve 300 m nad¨úbočím jsem ze začátku těžce bojoval o udržení se ve vzduchu, využíval jsem nápovědy četných opeřených dravců. Po několika minutách jsem nastoupal "vysoko" nad inverzi, dosáhl jsem závratné výšky 700 m. Z této výšky jsem se rozhodl prozkoumat další úbočí. Již po prvních kilometrech se ukázalo, že tam funguje stabilní svahové stoupání, které umožňuje let bez opadání na rychlosti 130 - 140 km/hod.

Létání v malých výškách (řádově 300 - 400 m nad letištěm) ve vzdálenosti několika kilometrů  od něj se zdá být šílenstvím.  Ukazuje se však, že pokud se již povětrnostní podmínky pro svahové létání rozvinou, jsou velmi stabilní. Navíc k tomu jsou v úpatí celého pásma ohromná pole, jako přímo připravená k přistání do terénu.  Když uvážíme, že v Čechách není problém se zpětným převlekem kluzáků z pole, dostává potom toto svahové létání úplně jiný rozměr. Jak to vypadá v praxi, je možné vidět na filmech natočených v Podhořanech zde  nebo zde.

V průběhu 14 dnů se v Podhořanech vystřídalo 14 létajících účastníků soustředění.  Mimo létání jsme poznali pěkné okolí - zámky, zříceniny, lesy- i ochutnali speciality české kuchyně.

Velmi atraktivní ceny, neobyčejně přátelští lidé, úžasná poloha letiště - to jsou jen některé hodnoty aeroklubu  Podhořany.

Dveře máme otevřené, stezky vyšlapané, určitě se zakrátko vrátíme. Zvu též k prohlídce fotografií z našeho soustředění v galerii (zanedlouho).